Dopad adherence léčby statiny na KV morbiditu a celkovou mortalitu v primární péči

Impact of Statin Adherence on Cardiovascular Morbidity and All-Cause Mortality in the Primary Prevention of Cardiovascular Disease: A Population-Based Cohort Study in Finland
Rannanheimo.PK et a. ViH 2015; 18:896-905
Autoři hodnotí vztah mezi adherencí vůči statinům a incidencí kardiovaskulárních (KV) příhod, resp. celkové mortalitě v běžné klinické praxi. Výchozí jsou data finských registrů. Analýza byla provedena retrospektivně.
Vybráni byli pacienti ve věku 45-75 let (N=172 319) a z nich ti, kteří užívali statiny v primární prevenci. Po vyloučení nemocných podle předem stanovených vylučovacích kritérií (např. duševní onemocnění, nádory, transplantace orgánů, hemodialýza nebo demence) bylo analyzováno 97 575 léčených. Ti užívali statiny nejméně po dobu 3 let. V prvním roce po nasazení léčby („Index date“) byla sledována pouze adherence, měřená podílem dní, kdy bylo léčivo k dispozici (PDC proportion of days covered). V následujících dvou letech byl kromě adherence sledován i výskyt KV příhod a celková mortalita.
Dobrá adherence představovala PDC ≥80 %; střední 40-79 % a nízká byla pod 40 %.
Během prvního roku dosáhlo v registrech dobré adherence 53 % léčených, střední 26 % a 21 % mělo nízkou adherenci. Po adjustaci s ohledem na sociodemografické a klinické proměnné byla zjištěna 25 % redukce relativního výskytu KV příhod nebo celkové mortality u léčených s dobrou vs. nízkou adherencí (HR 0,75; 95% CI 0,71-0,79). Tyto výsledky byly potvrzeny i pro výskyt akutního koronárního syndromu (HR 0,56; 95% CI 0,49-0,65) a náhlé cerebrovaskulární příhody (HR 0,67; 95% CI 0,60-0,76).
Výsledky autorů jsou srovnatelné s publikacemi z Kanady, Itálie a Izraele v primární prevenci KV příhod.
Klinická efektivita statinů v primární i sekundární prevenci KV onemocnění, resp. příhod je nezpochybnitelná. Nicméně v klinických studiích (jako výchozí podklad pro hodnocení účinnosti) jsou pacienti často daleko pečlivěji sledováni a to i s ohledem na adherenci a persistenci k terapii. Nižší adherence v běžné klinické praxi tak může snížit pozitivní efekt léčby. Pečlivý monitoring pacientů a to nejen s ohledem na laboratorní parametry, ale na správnost užívání medikace, je proto velmi důležitý.
Zpracovala: Jana Skoupá
Září 2016