„Co můžeme očekávat od value-based financování léků?“ se ptají autoři retrospektivní studie od protinožců, nedávnou publikovanou v časopise Pharmacoeconomics. Austrálie je zemí, která již v roce 1994 zavedla povinná farmako-ekonomická hodnocení (mezi klinickými aspekty) při zařazování nových léků do tamního systému úhrad z veřejných prostředků. Zároveň je zemí bez explicitního prahu či hranice ochoty platit ($/ QALY), kde integrální součástí celého procesu je rovněž vyjednávání o ceně léku mezi plátcem a farmaceutickou společností a probíhá současně s odborným hodnocením.
Cílem autorů studie bylo ověřit hypotézu, že komplexní, na důkazech založená posouzení hodnoty léků („value for money“) omezuje dostupnost léčivých přípravků v Austrálii způsobem, který odráží relativní vyjednávací sílu vlády (=plátce) a farmaceutického průmyslu. Autoři navrhli jednoduchý teoretický model vyjednávání mezi plátcem a průmyslem, a poté testovali jeho předpovědi pomocí logistického vícenásobně regresního modelu minulých rozhodnutí o úhradách učiněných australskou PBAC (Pharmaceutical Benefits Advisory Committee). Model odhaduje pravděpodobnost úhrady léku jako funkci ICER ($/QALY) a dalších vlastností léčiva a trhu, na který vstupuje. Nezávisle proměnnými jsou ICER, náklady na veřejný rozpočet, síla a kvalita klinických a ekonomických důkazů, potřeba („unmet need“) měřená dle závažnosti onemocnění a dostupnosti alternativní léčby, dále i status samotné žádosti o úhradu (zda opětovná či nikoli) a míra veřejného tlaku zastoupená počtem zpráv a článků v tištěných médiích.
Z několika stovek žádostí o úhradu za uplynulé dekády bylo hodnoceno 297 takových, ve kterých byla nákladová efektivita vyjádřená pomocí ICER $/QALY. Výsledky byly poměr šancí pro každou proměnnou a poměry marginálních efektů každé proměnné vůči efektům ICER jakožto míře odpovídající ochotě platit pro každou z proměnných majících vliv na finální rozhodnutí. Výsledky s modelem vyjednávání pak ukazují, že pokles „hodnoty“ léku (tj. vzrůst ICER) o každých 10.000 $ za QALY v průměru snižuje pravděpodobnost úhrady o 33-37%. Pokud je lék určen pro stavy ohrožující život resp. nemá žádnou alternativu aktivní léčby, pak šance na pozitivní rozhodnutí vzrůstá 3,2krát resp. 2,1krát, což odpovídá zvýšení hodnoty (poklesu ICER) o 33.000 $ resp. 21.000 $. Při kumulaci obou podmínek jsou šance zvýšeny 4,4x, což odpovídá snížení ICER o 46.000 $.
Autoři dále uvádějí, že pozitivní rozhodnutí o úhradě je pravděpodobnější s ubíhajícím časem (délkou vyjednávání, případně opakovanou žádostí) a klesající cenou, zároveň nenašli důkazy, že veřejné nebo korporátní tlaky mají na rozhodnutí vliv. Dle autorů jejich výsledky naznačují, že faktory ovlivňující rozhodnutí o stanovení ceny a úhrady léků odrážejí relativní vyjednávací sílu vlády a farmaceutických společností v Austrálii.
Pro ČFES zpracoval: Leoš Fuksa, leden 2016
Harris A, Li JJ, Yong K., What Can We Expect from Value-Based Funding of Medicines? A Retrospective Study, Pharmacoeconomics. 2015 Nov 26. [Epub ahead of print]